Prostějovský selfmademan Nehera dobyl trh kvalitní konfekcí
MAXI fashion 1/10 |

Tak jako byl Zlín díky rodině Baťů městem bot, stalo se další středomoravské město – Prostějov – centrem výroby oděvní konfekce. Platilo to již za Rakouska-Uherska, kdy zde Maier Mandl založil první továrnu na výrobu konfekce v Evropě (v roce 1858), a platilo to i za první republiky, kdy desítkám zdejších výrobců dominovali Arnošt Rolný a později Jan Nehera. Od narození Jana Nehery, zakladatele firmy, která se prosadila i v zahraničí a byla jedním z předchůdců dnešního OP Prostějov, uplyne 31. prosince 110 let.
Nehera se narodil v Kostelci na Hané v rodině krejčího. Otec jej sice dal vyučit zámečníkem, syn se však záhy „potatil“. Začínal sice v otcově dílně, jeho cílem však byla hromadná výroba konfekce a vzorem Tomáš Baťa. Nehera nejprve prodával šaty otcovy výroby, poté začal vykupovat rozešité oděvy od drobných živnostníků a nakonec spolu se dvěma společníky otevřel v Prostějově malou továrnu na konfekci.
Podnikání se dařilo a Nehera začal po vzoru Bati a Rolného budovat síť vlastních prodejen. První otevřel v roce 1930, v roce 1938 jich měl již přes 130 po celém Československu. Výrobní závod založil také ve slovenském Trenčíně (v roce 1939) vlastní prodejny a „oděvní ateliéry“ měl v Maroku, USA či v Brazílii. Vyvážel především do severní Evropy, ale také do Jižní Afriky a Latinské Ameriky. Firmu proslavily kvalitní pánské obleky a dámské pláště a kostýmy. Nehera také neváhal investovat do reklamy – jeho slogan „Nehera šije šaty dobře“ znal téměř každý. Na základě zahraničních zkušeností (navštívil největší továrny v západní Evropě, USA i v Rusku) zavedl vlastní výrobní systém.
Tím dosáhl zvýšení výrobní kapacity svých závodů při zachování vysoké kvality výrobků. Velkou pozornost věnoval také vizuálnímu stylu svých obchodů. Baťovskému vzoru se vyrovnal, a podle některých jej i v mnohém předčil, i v péči o zaměstnance. Staral se nejen o jejich profesní vzdělávání a výchovu dorostu, ale nechal postavit i moderní zaměstnanecké byty a například i rekreační tábor pro děti svých zaměstnanců. Rozmach Neherova podnikání ukončila německá okupace a poválečné znárodnění. Za války byl po krátkém věznění donucen předat podíl ve firmě společnosti Hanisch a spol., jejíž majitel byl údajně osobním přítelem Adolfa Hitlera.
Krátce po válce, v prosinci 1945, byla firma na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše znárodněna a začleněna do národního podniku Oděvní průmysl.
Nehera byl po válce obviněn z kolaborace, retribuční soud jej však osvobodil. Přesto zvolil emigraci a usadil se v marocké Casablance. Také zde úspěšně podnikal, ze své vyrabované pobočky vybudoval nový podnik s několika filiálkami. Nadále se zajímal o dění ve své vlasti a byl také aktivním členem Rady svobodného Československa a Sokola. I v Maroku se však na sklonku života musel smířit se znárodněním své firmy. Zemřel v Casablance na jaře v roce 1958.